• Návštěva RC Wiveliscombe
• Pátek
• Sobota
• Neděle
• Pondělí
• Všechny stránky

Měli jsme spát u Kelletových, to jsme věděli předem. Místo jsme našli dobře, pěkný dům na hlavní ulici a dokonce měl i otevřenou bránu, tak jsme vjeli do malého dvora. Tam stál Mercedes a na nás padla trochu tíseň, že končí rodinná pohoda a začínají společenské povinnosti. Naštěstí realita byla jiná.

Kelletovi už nás čekali a když jsme přijeli, vyšli před dům. Adriana už jsme znali z jeho návštěvy na Hluboké, jeho ženu Lornu ne. Je to moc milá, i když hrozně ukecaná ženská. Bohužel, na první pohled vypadá jako žena zbohatlíka, a to se moc nenosí ani u nás, natož v Anglii. A na Anne bylo vidět, že se okamžitě začala cítit nesvá.

Zde malá poznámka pro neznalé: v Anglii mají jedno moudro: staré peníze se neukazují, ty jsou vidět. Mladé peníze se ukazují. Znamená to, že pokud je někdo z vyšší společnosti, tak je to poznat už jen z toho, jak chodí, mluví a vystupuje, a může mít na sobě třeba pytel a bydlet v chatrči. Ten, kdo přišel k jmění nedávno, se chová, odívá a kupuje si takové věci, aby bylo na první pohled vidět, že "on na to má". No a Anne pochází doložitelně (na to si v Anglii také potrpí a hrajou) z několika století staré, dobře situované rodiny. Krásně je to vidět třeba na jejím bratrovi, to je prostě na první pohled anglický gentleman a každý to pozná, i kdyby o něm nic jiného nevěděl. Konec poznámky, zpátky k příběhu.

Takže stojíme na dvorku, na jedné straně mračící se Anne ve své ošoupané červeno modré sportovní bundě, na druhé straně nedůvěřivě se tvářící panička s Mercedesem, a mezi nimi my s Lenkou. Napětí fakt bylo cítit. Nemyslete si, Lorna se nakonec ukázala jako prima ženská, se kterou jsme se skamarádili, to, co zde popisuju, byly ty úplně první okamžiky.

Protože jsme byli v Anglii, bylo zachovano společenské dekórum a po potřesení rukou a vzájemném představení jsme byli všichni pozváni na čaj. Chvilku jsme si povídali na téma naší cesty a uplynulého týdne, ale nakonec přišlo to, co přijít muselo. Lorna se tak zadívala na Anne a zeptala se jí, čím se zabývá nebo zabývala. Ovšem mezi řádky bylo jasně slyšet "Who the heck are you?!" No a pak začala komedie. Anne se rozpovídala o tom, jak její rodina původně pochází z Wiveliscombe, že jsou právnická rodina a že před XXX lety se jeden její předek přestěhoval do Tivertonu a v současné době její rodina vlastní právní a notářské kanceláře  ve Wiveliscombu i Tivertonu. Už mírně nalomená Lorna se tak trochu bázlivě zeptala, jak se Anne jmenuje. Anne odpověděla, že ona se vdala, ale rodina, ze které pochází, se jmenuje Pugsley. V tu chvíli do Kelletových, hlavně do Lorny, jako kdyby přitekla energie, najednou bylo po jiskření, na stole se objevily sušenky a všecno jakoby roztálo a hned se povídalo lépe. Ono není nad to se dobře uvést.  :-)

Program víkendu pro nás připravoval sice celý klub, ale většina návrhů pocházela od Adriana Kelleta. Později jsme se dověděli, že někteří jejich členové mu zazlívali, že program byl příliš nabitý a že jsme neměli žádný čas na vydechnutí. To byla sice pravda, ale na druhou stranu program byl tak pestrý, že nám to nevadilo. Starali se o nás opravdu vzorně a byl to moc prima víkend.