První dubnový týden jsem dělal výuku C2 pro německo-rakousko-českou skupinu. Akce byla domluvena už loni v Reimlingenu, přesto ale vznikala v porodních bolestech. Původně se mělo jednat o obývákovou akci v Mnichově pro kamarády Ursuly. Už v Reimlingenu se ale ukázalo, že chybí dva lidi do čtverylky. Proto jsme přizvaly nadšenou Andy a přemluvili Aničku. Pak ale v průběhu roku začala Ursula agitovat a někdy v lednu už bylo přihlášených 16 lidí. Bohužel, Ursula každému říkala něco jiného. Někomu, že půjde o výuku, jiným zase, že to bude reteach. Vznikly z toho zmatky, které Němci nějak nevydýchali a začali se hromadně odhlašovat.

První squarový zážitek v novém roce byl hned druhý čtvrtek v lednu, kdy jsem calleroval na Country Farrow. Jeli jsme všichni, akorát Robin se ze začátku nechtěl oblékat. Nepomohlo ani když jsme mu řekli, že si s sebou veme svůj mikrofon, co dostal od Ježíška. Až teprve když viděl mě, jak si balím svůj mikrofon, tak všechno pochopil a nadšeně se balil. Na klubu jsem pak zapojil jeho mikrofon do Hiltona, a ouha, Robin se začal stydět a něchtěl se ho ani dotknout. Dával jsem mu ho do ruky průběžně celý večer, ale moc o něj nestál.

Letošní akce v Dánsku byla obzvlášť povedená. Navíc byla okořeněná tím, že s námi jel poprvé i Robin. Trochu jsme se báli, že díky němu se cesta z jedenácti hodin může protáhnout až na třináct a že se bude nudit a bude ječet, tak jsme to vymysleli tak, že pojedeme přes noc. A to v noci ze čtvrtka na pátek. Kolem sedmé jsme mu udělali klasický večerní rituál, akorát pak místo do lehkého overálku dostal teplejší oblečení a místo do postýlky šel do autosedačky.