Tato akce byla v několika směrech průlomová. Byla to naše první taneční akce po porodu (callerská škola se jako taneční počítat nedá, aspoň ne pro Lenku) a byla to první velká cesta pro Robina. Jízda měla trvat pět hodin, tak jsme raději počítali šest, během cesty jsme měli dvakrát kojit. Vyrazili jsme v 11 hodin a Robinek usnul prakticky hned poté, co se auto rozjelo. Oběd jsme si dali ještě v Čechách u naší oblíbene pumpy Shell u Rokycan. Jídlo bylo ucházející (na benzinku) a dalo se tam i dobře nakojit a přebalit. Druhou zastávku už jsme dělali v Německu. Zjistili jsme, že kojit a přebalovat se dá celkem dobře i v autě (respektive na autě). Robinek se celou cestu choval přímo vzorně. Buď spal, a pokud ne, tak se koukal z okna a pozoroval okolí.

V dubnu 2010 nastala dlouho připravovaná a očekávaná callerská škola s Vicem Cederem, na kterou jsem se minimálně já těšil jak malej. Mělo jít o úžasný týden a na začátku nikdo netušil, že pro naší rodinu to bude vlastně 14 zajímavých dnů. Vic přiletěl ve čtvrtek 8.4. v 17:30, tedy v době, kdy z Prahy odlétal Medvěděv a Obama byl na hradě a pak na americké ambasádě. Kvůli tomu uzavřela policie kulaťák a Evropskou ulici.

Do Dánska jsme na jaře 2009 jeli pouze na víkend na céčkovou akci, kterou jsem calleroval. Jeli jsme tam přímo z Anglie, o kterémžto výletu si můžete přečíst zde.Cesta začala v Calais v noci a podle výpočtů jsme měli přijet do Aalburgu. Nebyli jsme si jistí, zda to vyjde, protože na trajektu jsme potkali dva prima motorkáře, kteří nám řekli, že v Belgii je velká bouřka a dálnice jsou pod vodou. Žádnou objížďku jsem ale nehledali, veřili jsme, že projedeme. 

V roce 2009 jsme si vyzkoušeli, že je fajn strávit na iPACu více dnů než jen víkend, takže dva roky poté bylo jasné, že to tak uděláme znova. Jeli jsme už ve středu a byla s námi i Věrka, Lenky maminka, která už se jako plusová tanečnice mohla iPACu také zúčastnit. Jela vlastním autem, protože s sebou brala další dva lidi. Cesta tam nebyla jednoduchá, potkávali jsme jednu zácpu za druhou. I přesto jsme naštěstí přijeli tak, že jsme ještě stihli C1 tancování.

Celý článek...