Vic Ceder v ČR

VicV dubnu 2010 nastala dlouho připravovaná a očekávaná callerská škola s Vicem Cederem, na kterou jsem se minimálně já těšil jak malej. Mělo jít o úžasný týden a na začátku nikdo netušil, že pro naší rodinu to bude vlastně 14 zajímavých dnů. Vic přiletěl ve čtvrtek 8.4. v 17:30, tedy v době, kdy z Prahy odlétal Medvěděv a Obama byl na hradě a pak na americké ambasádě. Kvůli tomu uzavřela policie kulaťák a Evropskou ulici.
Nechtěl jsem nic riskovat a vyrazil na letiště o tři hodiny dřív a jel přes Kralupy. Cesta trvala hodinu a byla naprosto bezproblémová. Vedlejší efekt této cesty je znalost, že až pojedeme příště na letiště ve špičce, pojedeme přes Kralupy. Budeme tak mít zaručenou dobu dojezdu. Ve špičce to přes Prahu také trvá minimálně hodinu, někdy i více.
Vicovo letadlo přistálo o deset minut dříve a nikde se nic nezaseklo, takže Vic se v příletové hale objevil opravdu v 17:30. V prvních vteřinách mě ani nemohl poznat, pamatoval si mě s více vlasy :-)
Cesta zpátky proběhla v družném rozhovoru v jehož rámci jsem se snařil Vica trochu připravit na to, co ho čeká. Dobře jsem totiž tušil, že někteří účastníci školy budou dělat jednu švejkovinu za druhou a tak jsem mu líčil, jakou povahu náš národ vlastně má. Neuvěřitelné ale bylo, že mi pomohla přihoda ze dne předtím, která se týkala návštěvy prezidentů. Loretánské náměstí bylo zcela vyklizené, nikde ani jedno auto, ne střechách FBI a jejich ruský protějšek, všichni čekají na příjezd kolony, když v tu si doprostřed křižovatky napochodují geodeti, kteří se rozhodli využít absence aut a něco si měřili. Policie je chtěla vyhodit, ale nemohla, protože měli platné povolení. To se prostě může stát jenom u nás. Když jsem tuhle příhodu dovyprávěl Vicovi, pochopil, kam se dostal a kupodivu jsem měl pocit, že se mu tu začíná líbit.
Jinak jsme ve čtvrtek toho už moc nezažili. Byl po 24 hodinovém letu vyhladovělý a nevyspalý. V podstatě by jen odpočíval, ale pak u mě na stole uviděl DVD se seriálem MacGyver a rázem bylo o večerní zábavu postaráno.
V pátek dopoledne jsme vyrazili do Prahy. Začali jsme na Václaváku, prošli na Staromák a přes Karlův most až na hrad. Prošli jsme hradem i zahradou, akorát do chrámu jsme se nedostali, byl zavřený. Zatím každá naše návštěva měla po této procházce už dost, ale ne tak Vic. Když jsem mu dal vybrat, zda chce domů nebo by se ještě někam podíval, vybral si další procházku. Ono to i dávalo smysl, podle původního plánu měl na sightseeing v Praze jen jeden den. Tak jsme ještě došli na Petřín, kde si poctivě vyšlapal schody na vrchol rozhledny a pak zase zpátky dolů. Pak už měl opravdu dost, tak jsme sjeli lanovkou dolů a vydali se domů. Večer se konal MacGyver a také Walker, Texas ranger. On ho vůbec neznal! No chápete to?
Ne všechno bylo v pátek růžové. Lenka byla s Robinkem na kontrole a paní doktorka pravila, že málo jí a že je potřeba ho víc kojit a dokrmovat. Tak jsme se rozhodli, že s ním Lenka zůstane přes víkend doma a když kontrola v pondělí proběhne dobře, tak za námi přijedou.

V sobotu jsme tedy vyrazili jen já a Vic. Ubytovali jsme se, Vic šel spát (Robin nad ránem totiž dost bouřil) a já jsem si dole v jídelně rozložil registrační papíry. A začalo první z řady překvapení, které nám penzion přichystal. Oběd jsme měli domluvený mezi 12 až 14 hodinou, tak jsem se s paní vedoucí domluvil, že první várka obědů bude na 12:30 pro ty, co už tam budou, a druhá várka se udělá pro zbytek ve 13:30. Chvíli na to se z kuchyně ozval řev kuchařky, že se na všechno může vysrat, jak si to představujeme, že ona nebude vydávat oběd dvě hodiny, proč se nemůžeme nažrat všichni najednou... V tomto duchu jí to vydrželo deset minut.
Kupodivu všichni přijeli asi do třičtvrtě na jednu, takže jsme se najedli všichni dohromady. Nakonec přijel i Tomáš Machalíků (původně měl přijet v 11) takže jsme připravili školičku a ve dvě hodiny mohlo vše vypuknout.
CtverylkaŠkola sama o sobě byla úžasná, bylo to úplně o nečem jiném než školy předchozí. Z části to bylo díky zvoleným tématům, hodně zapříčinily Vicovy znalosti a osobnost. K dobrému duchu prospělo mezinárodní osazenstvo, školy se zúčastnili i Thomas Köder a Uwe Themann. Nakonec dorazila i Lenka s Robinkem, takže všechno bylo v pořádku. Akorát chudinka musela krmit co dvě hodiny.
Bohužel, škola měla i své stinné stránky. Jako každou školu, i letos se pár "dobrých kamarádů" rozhodlo, že bude ohromná legrace, když mě budou nutit do věcí, ktere mne nezajímaly. Je zase vůbec nezajímaly moje cíle a co si chci ze školy odnést, takže ve středu už jsem měl všeho a všech tak akorát po krk.
Dalším problémem byl penzión. Přestože mi před akcí naslibovali hory doly, v průběhu akce byl skoro všechno problém. Hlavně jídla nám davali málo. Když jsem to reklamoval, tak paní vedoucí naštvaně pravila "chtěli jste přece lehká jídla". Naštěstí se to pak trochu zlepšilo, ale závěrečný rout, na který jsme si připláceli, byl výsměch. Naprosto nepochopitelné bylo chování persnálu na baru. Přestože věděli, že každé dopoledne máme od půl jedenácté pauzu, kromě jednoho dne měli důsledně zavřeno. Bylo jim úplně jedno, že bychom si koupili pití a že oni přicházejí o peníze. Stejně nesmyslně se chovali večer. Zavřeli v osm večer, takže jsme after party měli ve školičce.
Nicméně všechno musí skončit, a tak skončila i tato prapodivná škola. Co nám dala: vyzkoušeli jsme si, že cestování s Robinkem půjde. Nevadí mu cizí lidi ani když je v taneční hale. Usne i v neznámém prostředí. Já jsem si odnesl několik cenných postřehů a vím, na čem teď budu pracovat. Jedná se hlavně o trackování všech čtyř klíčových lidí na parketu i v hlavě. Také mám nápad na vylepšení svého programu - kromě flash call bude flashovat i formace s tanečníky. Pomůže mi to naučit se rychlému stavění konkrétní formace tak, jak to umí Ross Howell (i Vic, jak se nezapomněl pochválit :-) ). A co nám škola vzala? Opět jsem se přesvědčil, že co se týče ubytování a jídla, nemá cenu šetřit na nepravém místě. Stačilo si jen trochu připlatit a mohli jsme mít školu na Parkhotelu s veškerým komfortem. Příště už tuhle chybu neudělám. Teda jestli vůbec bude nějaké příště, protože mám pocit, že chování oněch "dobrých kamarádů" mne opět vzdálilo českému squarového prostředí tak, že momentálně nemám vůbec chuť pro ně něco dělat.
Fotky z callerské školy zde.

A je tady pátek 16.4. Přijeli jsme ze školy domů,trochu se oklepali, Vic odpočíval, když najednou volá Tomáš Machalík a ptá se mě, jestli je všechno v pořádku a jestli jsme neslyšeli nějaké zlé zprávy. Tak jsem řekl, že ne, a z legrace jsem dodal, že jediná zlá zpráva, kterou bychom mohli dostat, je ta, že letiště zavřelo. A ono taky že jo. Ve středu bouchla sopka na Islandu, sopečný prach se dostal hodně vysoko, kde létají velká letadla, a veškerý letový provoz nad Evropou byl zastaven. Vic to bral statečně, v tu dobu si ještě myslel, že když neodletí v sobotu, tak odletí v neděli. Ukázal jsem mu tedy aspoň Skype, aby mohl zavolat domů. (Všimněte si, ten chlap neznal Walkera ani Skype, já nechápu, jak může fungovat.)

ConventionVečer jsme pak jeli na Convention, calleroval jsem od devíti A1. Ve stejný čas měl Doug a Benitto Basic a Mainstream a Vicovi nabídli, že si s nimi může zacallerovat. Vic řekl, že si dá tip nebo dva a tak jsme se domluvili, že by si pak mohl dát i jednu A1 se mnou. Zalíbilo se mu tam ale tak, že ke mě už se nedostal.

V pátek v noci jsme zjistili, že Vic určitě neodletí dříve než v neděli, takže bylo jisté, že sobotu stráví s námi. Já jel ráno na schůzi CSCTA, další A1 jsem měl od 12:30. Lenka s Vicem přijeli krátce po začátku, Lenka za mnou přišla na pódium a řekla něco naprosto neuvěřitelného: "Nezapomeň pozvat Vica na pódium, on se na to celý třese." To by se v Německu určite nestalo. Dokončil jsem tip, pozval Vica na pódium a další tip jsme udělali spolu. Pak jsme to střídali až do konce bloku. Vic kolem sebe zřejmě šíří nějakou auru, protože když jsem stál vedle něj, tak to bylo poprvé, co jsem si pamatoval tři čtverylky najednou. Docela se nám ta A1 vydařila. Jitka z Prachatic pak o ní napsala toto:

Wohou!!! To byla skvělá akce!!! Kdo nejel, ať lituje, protože to bylo fantastický a kdo po obědě spal a nešel na A1 s Davidem a Vicem, tak ať lituje taky.

To rozhodně zvedne náladu. Fotky z Convention zde.

Odpoledne bylo krásně slunečné, takže hned po tom A1 bloku jsme šli na procházku Prahou. Tentokrát na Vyšehrad. Když jsme ho prošli, dali jsme si na Václaváku sladkou svačinku a pak šli do Hard Rock Café (Vic tam chtěl koupit dárek) a do muzea čokolády. Na to se těšil, ale hrozně ho zklamalo. Prý tam nikde neměli chocolate, ale jen candy. O to víc ho nadchlo, že v Palladiu měli obchod tou pravou čokoládou pro callery. Koupil jsem si tam také jednu a možná na tom něco bude, že nabudí a člověk nepotřebuje kafe. Budu to muset testovat.


V sobotu večer už jsme věděli, že Vic nejspíš hned tak neodletí. Rozhodli jsme se proto využít nabídky letiště na bezplatné exkurze po dobu uzavření letiště (osobně to na mě působilo tak, že to byl požadavek obchodů za celní kontrolou, protože by jinak zely prázdnotou). Navíc jsme mohli spojit příjemné s užitečným a navštívit kancelář Lufthansy.

LetisteVyrazili jsme asi v deset. Exkurze začínala během několika minut, takže jsme šli nejdříve na ní. U check-inů nám zkontrolovali doklady a napsali nás na fiktivní let do Paříže. Legrace byla, že jak už na něj přijali spoustu lidí před námi, počítač začal protestovat, že už se do letadla nikdo další nevejde. Dívky v check-inu si poradily elegantně - počet osob vyplnily se záporným znaménkem. :-) Docela bych se chtěl potkat s tím, kdo to programoval.

Za bezpečnostní kontrolou nám jako první věc řekli, že tour začně za 15 minut a mezi tím že můžeme navštívit místní obchody :-) Tak jsme jich pár navštívili, ale nic jsme si nekoupili. Tour byla podobné té, na které jsme byli už dříve s Lenkou. Lišila se v tom, že jsme začínali na Terminálu 2, ukázali nám více letištní techniky a teoreticky jsme se mohli podívat do dvou letadel. Lákal nás kokpit, jenže ten lákal i další stovky lidí, tak jsme usoudili, že stát tu obrovskou frontu nebudeme.

Místo toho jsme prošli příletovou halou a šli do kanceláře Lufthansy. Přišli jsme v pravý čas, jen pár minut po našem příchodu se za námi udělala fronta. Slečny za přepážkou byly dost nervózní a nerudné (asi jim chybí trénink letušek). Na jednu stranu je to pochopitelné, všichni jim dávali za vinu tu sopku. Když jsme přišli na řadu, Vic zapomněl, že je Američan a začal se chovat jako anglický gentleman. Slušně se zeptal, co má dělat, dostal nějakou nesmyslnou odpověď (něco jako sledujte Internet a pak si nějak poraďte). To jí Vic nespolknul, tak mu slečna udělala předběžnou rezervaci na pátek. Vic jí velice obšírně poděkoval, vyjádřil pochopení k její těžké práci a popřál jí klidný zbytek dne i bezletové doby. A šli jsme.

Na oběd jsme si zašli na pizzu někde v Dejvicích, protože pak jsme měli namířeno do Muzea MHD ve Strašnicích.MHD Původně měl Vic zájem o Technické muzeum, ale to je bohužel až do podzimu zavřené. Ale i tramvaje a autobusy byly fajn. Jeden z průvodců byl nějaký ochotný a vzal nás do zamčené sekce, kde jsme viděli i původní ruské metro a pár dalších mašinek. Vicovi se to moc líbilo a prohlásil, že tohle je jeho největší zážitek z Prahy.

V pondělí jsem dopoledne pracoval (znáte to, po dovolené je potřeba zjistit, co se za uplynulý týden stalo a co hoří) a odpoledne jsme vyrazili do Národního muzea. Večer byl pak zajímavý tím, že jsme měli C1 tancování, Vic calleroval. Úroveň byla dost dobrá, Vic držel obtížnost těsně za schopností čtverylky a v průběhu večera postupně zvyšoval.

V úterý jsem jel po delší době na jih a vzal všechny s sebou. Bohužel jsme se dostali z bytu až v osm, což bylo dost pozdě, kvůli dopravní situaci v Praze jsme se dostali do ČB až v jedenáct. Lenka měla sraz s kamarádkama, my s Vicem jsme si dali oběd a pak vyrazili na domluvenou prohlídku zámku Hluboká. Průvodkyně Jitka to vzala důkladně a Vic viděl nejen první patro, ale i prostory pro služebnictvo, sklepy, kamna na vytápění zámku a kuchyni. Moc se mu to líbilo, tohle v Americe nemají.

Pak už nezbylo než jít do práce. Vica jsem vzal s sebou, měl počítač a byl připravený něco dělat. Nakonec ale jen hrál hry. Já jsem absolvoval tři meetingu, dostal nějakou práci a mohli jsme jet zpátky do Prahy. Byl to docela náročný den, a to jsem vynechal Rotary.

Ve středu jsme odpoledne jeli do Kutné Hory, kde jsme si prohlédli mincovnu a kostnici. Muzeum hornictví už jsme bohužel nestihli.

Ve čtvrtek chtěl Vic zůstat doma, zabral se do práce, takže i já strávil den výrobou nadhodnoty. Zároveň jsme se večer dověděli, že Vicův let platí, takže jsme měli před sebou poslední večer. Ten jsme strávili částečně koukáním na MacGyvera, částečně callerováním do počítače a častečně debatou nad mým článkem o dýchání. Vic se ukázal jako grand a za to, jak pěkně jsme se o něj starali, mi dal plnou verzi svého programu. Mě teď tedy čekají měsíce zkoumání, co všechno vlastně umí :-) Zatím jsme zkoušeli jen checker pusher. Když člověk ví, jak programu sdělit myšlenku, tak toho opravdu umí víc než SD. Tak jsme si s Vicem hráli a tvořili sekvence.

V pátek jsme vstali ve tři ráno, sebrali věci, já odvezl Vica na letiště a tím skončilo tohle nečekané čtrnáctidenní dobrodružství.

Fotky z cest s Vicem zde.