Protože jsme správní blázni, šli jsme do rizika a uspořádali C3A v Čechách. Nápad přišel v Gladenbachu na jaře 2007. Tony Colingwood tam tehdy svým callerováním způsobil rozdělení lidí na dvě skupiny. Té první se líbilo, když calleroval rychle a náročně, těm druhým se to nelíbilo a dávali přednost stop & go. Někdo přišel za Johannesem s nápadem, že by to chtělo udělat extra akci s Tonym pro tu první skupinu, ale Johannes pořádat takovou akci odmítl. Nám to přišlo jako dobrý nápad, šli jsme do toho a stálo to za to.

Byla to odvaha udělat akci pouze pro zahraniční tanečníky. Pro mnoho z nich je Praha přeci jen hodně daleko. Abychom pro ně měli více důvodů, proč k nám přijet, pojali jsme akci jako šestidenní s tím, že v úterý bude příjezd, ve středu, čtvrtek a pátek dopoledne výlety, a přes víkend normální tancování.

Přípravy byly mohutné. Nejprve jsme se domluvili s Tonym, zda a za jakých podmínek bude ochoten přijet. Tomu se ten nápad líbil, ale varoval nás, že se může stát, že jeho jméno bude spíš odstrašovat než lákat. My jsme ale akci chtěli pojmout pro lidi, které jeho callerování láká, takže toho jsme se nebáli.

Pak došlo na výběr termínu. Věděli jsme, že to bude v létě, ale vybrat ten správný termín znamenalo zjistit si akce v Anglii, Německu, Dánsku a Švédsku. Naštěstí se jeden volný týden našel.

Pak bylo potřeba najít taneční místo. To už byla větší potíž. Zjistili jsme, že penzióny většinou mají maximálně kolem deseti lůžek. My potřebovali 40, což už je malý hotel. Jenže hotely jsou zase cenově jinde, než jsme si mohli dovolit. Lenka našla na netu několik podniků, jednoho krásného dne jsme sedli do auta a jeli jsme je zkouknout. Kromě jednoho žádný z těch podniků nestál za nic. Líbilo se nám jenom ve Valnovce, v takovém malém hotýlku. Čtyřicet lůžek, velká místnost na tancování a separé jídelna. A od provozovatele jsme dostali krásné cenové podmínky. 

Když jsme měli callera, termín a místo, zbývalo nechat udělat flyeru. To už ovšem bylo to nejmenší, vezli jsme je do Gladenbachu už na podzim 2007. Zároveň jsme je rozeslali na všechny známe C3A kluby a tanečníky.

Do konce roku 2007 byla odezva celkem vlažná, ale po Novém roce se to zvrhlo a lidi se začali hlásit. Potřebovali jsme minimálně 24 lidí, nakonec jsme jich měli 40. Samí dobří tanečníci, co si uměli Tonyho vychutnat. Zhruba od dubna už jsme věděli, že akce se finančně minimálně zaplatí.

Měli jsme i problémy. Největší se objevil na jaře, když jsme volali do Valnovky, abychom si vše potvrdili, a zjistili jsme, že je tam nový nájemce. Jednalo se o Fond ohrožených dětí s naštěstí nadšenou a podnikavou paní ředitelkou, která nám vyšla ve všem vstříc a my nemuseli hledat nové místo.

Většina drobných problémů se objevila až v době konání akce. Byly to sice drobnosti, ale bylo jich most. Většinu z nich naprosto s přehledem zvládla Lenka. Namátkou o co šlo: neplánované vyzvedávání lidí uprostřed Prahy, cesta k doktorovi s nemocnou účastnicí, řidič autobusu bez navigace, pouze česky mluvící personál, absence toho správného typu čaje pro Liz z Anglie, absence kuchaře i snídaně a studená voda ve sprchách.

Skvěle se nám povedlo tanečníky od všech problémů odstínit, takže pro ně to byla super akce, za kterou byli moc vděční. I nám se to líbilo víc, než jak to dělá třeba Johannes v Gladenbachu. Jeho akce je sice technicky správná, ale chybí jí srdce.

Jak týden probíhal. Všichni přijeli v úterý (až na jeden páreček, ten ale z pondělí na úterý přespal jinde), začínalo se večeří a dobrovolnou C1, kterou jsem calleroval já.

Ve středu se jelo na výlet do Prahy. Najmuli jsme anglicky mluvící průvodkyni, která procházku značně vylepšila. Večer opět dobrovolné tancování (ale přišli všichni, jako každý večer).

Ve čtvrtek jsme jeli na zámek na Hlubokou, oběd jsme si dali na Parkhotelu a pak jeli do Krumlova. Cesta to byla dlouhá, večer už měli všichni docela dost, ale tancovat stejně přišli.

V pátek dopoledne jsme jeli opět do Prahy, tentokrát na parník a většina na volnou procházku a nákupy. A odpoledne už začínal taneční víkend.

Za zvláštní zmínku stojí jídlo. Nechtěli jsme lidi nijak trápit a snažili jsme se jim dodat co možná nejvíc neutrální, mezinárodní jídelníček. Jenže echt český kuchař stejně každé jídlo trochu těžší, než byla většina zvyklá. Všichni to brali s humorem, bolení břicha jsme měli jen dvě. V neděl jsme jim pak dopřáli svíčkovou na rozloučenou a všichni si s ní poradili.

Závěr byl, že akce se moc povedla a většina lidí po nás chtěla, abychom zase nějakou udělali. Souhlasili jsme a v roce 2010 bude C3A s Vicem Cederem.