Dánsko 2006

Druhým callerem byl Bronc Wise. S tím jsme předtím osobně neznali, tancovali jsme na něj asi jen jednou na nějakém iPACu. I on nám calleroval moc pěkně. Jen se chudák nadřel na C1, tanečníci tam tehdy nebyli zrovna nadaní. Nicméně na C2 a C3A se ta akce moc vydařila.
Specifikem tancování v Alborgu je, že začíná v sobotu v 11 hodin a koncí v neděli ve tři odpoledne. Z Aarhusu je to do Alborgu 100 km po dálnici, hodina čistého času. My jsme s Hanne museli vyjet už v devět, protože Hanne byla v přípravném týmu. My jsme se do něj tak nějak automaticky začlenili a tahali židle a stavěli stoly. Lenka pak pomáhala připravit jídlo v bufetu.
Bufet, to je kapitola sama pro sebe. Vybavený byl, o to nic, ale Dánové nejsou zvyklí obědvat tak jako my, spíš si dávají takovou větší studenou svačinu. My to nečekali, takže si dovedete představit, jak jsme byli hladoví.
V neděli ráno jsem zažil překvapení. Totiž, tou dobou už jsem nějaký čas u Dava studoval umění callerovat. Dostal jsem od něj v létě nějaký úkol a v Alborgu jsem mu měl ukázat, jak jsem se s ním porval. Začal jsem callerovat co jsem se naučil nazpaměť a Dave si s Lenkou stoupnul do čtverylky se šesti fantómy. Ne na dlouho, protože když lidé v druhé hale slyšeli muziku a hlas, nic nedbali, že se ještě oficiálně netancuje a za pár vteřin jsem měl dvě čtverylky. Byl to porod, já děsně nervózní, navíc s příšernou českou výslovností a vůbec z pohledu velkých světových pódií callerské embryo. Lidi mě naštěstí podrželi, brali to jako příjemné zpestření, a to i tehdy, kdy jsem je třeba totálně rozpadli drnčivým R v povelu "Right and left thRu, tuRn lady quaRteR moRe".

Více fotografií zde.
Toto byla naše první cesta do Dánska a pojali jsme ji částečně jako poznávací dovolenou. A cestě samotné se dovíte zde.