Konečně přišel náš velký den. Dobře jsme se na něj vyspali (spolu), žádné vstávání v 6 hodin ráno. Dopoledne jsme se pro jistotu stavili v hotelu, kde měli spát naši hosté, a ověřili jsme si, že ubytování probíhá jak má. Hodně jsme jich kolem hotelu potkali a přivítali jsme se s nimi. Pak jsem odvezl Lenku do ČB ke kadeřnici, kde se sešla s Leou a jejím autem. Pak se na větší část dne naše cesty rozešly a každý jsme prožívali svůj příběh.

Já jsem se vrátil na Hlubokou, kde jsem měl schůzku s naším svatebním manažerem Plhou, který přijel na motorce. Ukázal jsem mu, jak se ze zámku dostane do obory, kam měl za úkol vést všechny pozvané hosty. Pak jsme si dali oběd u Švejka a já měl od té doby volno. Jel jsem do Munic a strávil příjemné odpoledne čtením Kulhánkových Divokých a zlých. Všimněte si, žádný stres.

Lenka se nechala v ČB učesat (malinko stresující to bylo, kadeřnice prohlásila, že Lence vlasy snad nikdy neuschnou). Lea o ní moc hezky pečovala, pohlídala, aby snědla housku se sýrem, a pak jí odvezla na Sudárnu do internátu učiliště, kde jsme ubytovali rodinu a pár kamarádů. Tam se oblékala a Lea jí nalíčila. Musím uznat, že vkusně, zmalovaná nebyla, poznal jsem ji.

K Lenčinu pobytu na intru se vážná jedna krásná příhoda. Přicházela do internátu, učesaná a na chodbě se potkala s Mařenkou píseckou, která jí samořejmě už několikrát potkala předtím. Ale kdo ví, co se jí honilo hlavou, Mařenka přišla k Lence a ptá se jí "A vy jste kdo? Družička?".

Na třetí hodinu jsme měli domluvené fotografování uvnitř zámku ještě před obřadem. To byl svatební dárek od mé kamarádky Jitky Machové, vedoucí průvodců na zámku. S fotografem a jeho asistentkou jsme se sešli na nádvoří a vyrazili do zámku. Brali jsme to zkratkami a vyhýbali se návštěvnickým skupinám. Ze zámku máme moc pěkné fotky, podívejte se do galerie. Zajímavé byly reakce lidí, když jsme se čas od času střetli s nějakou skupinou. Češi nedělali nic a koukali na nevěstu, cizinci se na nás většinou smáli a jednou nám zatleskali.

Focení trvalo opravdu celou hodinu a ke konci už jsme toho měli dost. Na poslední fotce je to na mě dokonce vidět. Už ale byly skoro čtyři hodiny, takže jsme honem obešli zámek a kvapili do obřadní síně, kde nikdo nebyl. Všichni čekali kolem kašny, bylo docela překvapení je tam vidět, protože až do té doby jsme byli jen v šesti lidech. Nějak se jim nechtělo dovnitř do zámku, musel jsem pro ně dojít a dát jim pokyn. Mezi lidmi byla i moje máti, která celý den nevěděla, jestli se svatby má nebo nemá zúčastnit. Nakonec se naštěstí rozhodla přijít aspoň na obřad. Později mi řekla, že to bylo pěkné a že se jí to líbilo. Ale těch řečí předem, to by snad ani nebyla ona, kdyby to mělo proběhnout v klidu.

Bylo už 15:55 a Lenky svědek Jirka pořád nikde. Dokonce se mu nešlo ani dovolat. Jirka Rogalewicz už už vytahoval občanku (Jirka jako Jirka ), že zaskočí, když se najednou v 15:59:30 svědek objevil. Prý se zdrželi cestou z Prahy, převlíkal se v autě před zámkem.

Matrikářka Martina si zapsala všechny občanky a pak už nás nějaká paní přivítala na zámku. Úvodní proslov jsem do angličtiny ještě přetlumočil já. Ne, že bych byl nějak nervózní, ale nějak jsem si nemohl vybavit slovo bride, tak jsem holt z Lenky udělal future wife. A pak už jsme šli dovnitř.

Muziku jsme měli vlastní, nahranou na CD. Chtěli jsme konkrétní skladbu na příchod, konkrétní na předávání prstýnků a konkrétní na odchod. Paní, která měla muziku na starosti, jsem vše napsal na papír a ještě vysvětlil a doufal jsem, že to nesplete. A nespletla. Dokonce si i dobře pohrála s hlasitostí, takže hudební pozadí krásně dokreslilo atmosféru. Ten den prostě bylo všechno dokonalé.

Nejdřív jsem šel já s mamkou, pak všichni hosté, ti, co mohli, udělali špalíř, a nakonec Lenka s Frantou. Kdo mohl si sednul, my zůstali stát. Pak přišel Tomáš Jirsa a Pavla coby tlumočnice. Tomáš měl pěknou, osobní a vtipnou řeč, kterou Pavla neméně vtipně zpatra přeložila (ačkoliv ji měla slíbenou předem a Jirsa ji neposlal). Na videu je dokonce vidět a slyšet, jak se smějeme. Takový by měl být každý obřad. Ne, že si to ti dva vystojí a chtějí, aby to už bylo za nima. My jsme si to hezky užili a protože Pavle bylo dobře rozumět, tak si to užili i naši hosté, kteří česky umí řict maximálně pivo.

Po obřadu jsme vyšli ven, nejdřív hosté, nakonec my. Ukázalo se, jak člověk pod vlivem událostí zapomene na maličkosti. Ani jeden z nás si nevzpoměl, že jsme matrikářce odevzdali naše občanky a že bychom si je měli vzít zpět. Matrikářka je na to ale evidentně zvyklá, protože všechny doklady dala Lucce, která nám je později dala (no co, stejně byly znehodnoceny ).

Focení po obřadu bývá většinou pro hosty nutné zlo a tak jsme ho pojali jinak. Se všemi jsme si udělali jen pár fotek a vyslali jsme je s Plhou v koloně do obory. Tam je čekal malý venkovní raut a svatební noviny. Počítali jsme, že focení bude trvat maximálně hodinu a to tak akorát vyšlo, že si dali předkrm a pobavili se svatebním tiskem. My jsme mezitím udělali pár fotek v zámecké zahradě a vyrazili do obory také.

Po našem příjezdu se otevřely dvěře sálu, všichni jsme zasedli a začali hodovat. Už méně pít, takže svatba to byla klidná. Filip Zbořil, který nám zajišťoval jídlo a obsluhu, prohlásil, že takhle klidnou svatbu ještě nezažil (pozn. David měl dvě skleničky vína a z nich jedna skončila v Notíkovi). Moc klidná byla i na Dány, tak se ji rozhodli zpestřit aspoň tím, že čas od času začali dělat rámus a my jsme si s Lenkou museli dát pusu.

Hudba nám hrála reprodukovaná z notebooku a trochu se i tancoval square. První tanec novomanželů byl Mainstream, připravil si ho pro nás Jirka Rogalewicz. Já jsem si pro Lenku jako překvapení připravil C1 singingcall The rose, písnička, kterou má ráda. Akorát jsem musel začít dvakrát, protože ti lumpové se mi hned v první sekvenci rozpadli. Poznamenal jsem si, že při přístí svatbě nebudu zpívat Vertical Tag.

Během veselení se mi přihodila nehoda, vylil jsem do svého callerského notebooku skleničku vína. Notebook to samozřejmě nerozchodil, naštěstí nás, co se týče muziky, zachránil jeden ze svatebčanů, Lenky kamarád David, který přijel i se s vým notebookem.

Kromě tancování jsme rozbalovali dary, udělali žertovnou tombolu a krájeli dort. Nevím proč, ale asi v jednu v noci se najednou začali všichni rozcházet a my zůstali sami s personálem. Bylo mi to docela líto, ale asi ta svatba byla opravdu moc klidná (Lenka: tipla bych si, že většina hostů počítala s tím, že musí síly šetřit ještě na druhý den). S načatým večerem jsme si poradili tak, že jsme s personálem začali sklízet, uklízet a nakladát do aut. Asi ve tři bylo všechno hotovo a Filip s pomocníky odjel. My jsme zůstávali, odebrali jsme se do našeho svatebního pokojíku. Měsíček krásně svítil a nás čekala svatební noc.

---