Letošní Štědrý den jsme se rozhodli strávit u Hamplů, protože to byly poslední Vánoce před narozením prcka a já jsem chtěl poznat, jak takové Vánoce u Hamplů vypadají. Výsledkem byl naprosto dokonalý večer, i když to bychom nebyli my, abychom měli něco tradičního. I když... možná právě to ten večer udělalo dokonalý.
Den byl zajimavý už od samého ráno. Lenka měla naplánované bruslení s Vančurovými a spol. Ti ovšem změnili den předem plány a Lence to neřekli. Ta naštěstí měla vnuknutí a před tím, než vyrazila, jim zavolala, takže nejela nadarmo. Aspoň jsme měli klidné dopoledne.
Lenka udělala výbornou vánočku, kterou jsme vzali navečer k Hamplům. K nim jsme šli něco po třetí hodině, protože Lenka plánovala udělat nám a Blance krůtu a vůbec s Frantou připravit dobrůtky na večer. Bláňa strojila stromeček a já s Věrou začal procházet staré rodinné fotky. Moc dlouho nám to nevydrželo, protože Věrky náhlé zdravotní problémy způsobily naší cestu na pohotovost. Bylo to poprvé v životě, kdy jsem jel na Štědrý den na pohotovost. A ani to nebylo kvůli obligátní kosti v krku. Na Bulovce to naštěstí netrvalo dlouho a v pohodě jsme se stihli vrátit a ještě bylo dost času do večeře.
Večeře začala v téměř plánovaných šest hodin. Měli jsme na výběr mezi rybí a nudlovou polévkou, kaprem a krůtou, bramborovým salátem a pečenými bramborami. A po večeři samozřejmě cukroví, štrůdl a vánočka. I když toho už se do nás moc nevešlo. Ještě jsme chvíli zobali a popíjeli a pak přišel Ježíšek.
Fotky z první části večera
zde.
Rozbalování dárků je dobře zdokumentované ve
fotogalerii, těžko k tomu něco napsat. Dobře jsme se bavili, každý dárek hezky zkoukli a okomentovali. O hodně dárků si všichni Ježíškovi napsali, ale bylo i pár překvapení. Lenka dostala jako překvapení knížku od Viewegha a já knížku o Kájovi Gottovi. A také "poukaz na chemické pokusy". To byla dlouho domlouvaná, stále neuskutečněná akce. Mrkněte na fotky, poukaz je pojat krásně humorně. Překvapení to bylo veliké a super je, že předvádečka má i konkrétní datum a hodinu, takže vážně bude. :-)
Večer pak přijel ještě Honza a rozbaloval dárky on. Pak už všichni usínali (teda kromě mě), tak jsme to kolem jedenácté večer rozpustili, zábava ale nekončila. O vzrůšo nebyla nouze. Nepovedlo se nám úplně dohodnout, kdo co a jak. Nakonec jsme zůstali stát oba dva před barákem, klíče zůstaly v zámku bytu. Sousedka naštěstí nespala a po třech zazvoněních nás pustila do baráku.
Máme ráno po Štědrém dnu a jak v poledne prohlásila Lenka, dnešní den rozhodně není všední. Neobyčejné Vánoce pokračují. Začalo to už v noci, kdy jsem sice spořádaně zhasnul o půlnoci, ale ne a ne zabrat. Nevím, kdy jsem usnul, ale tipuju tak ve tři. Probudil jsem se v 9:30 ráno značně použitý a dezorientovaný.
To ale nebylo to nejhorší. Kolem jedenácté najednou přestaly síťovat všechny počítače, nemohly komunikovat s routerem. Tak jsem vyndal router z racku, připojil se na něj kabelem a zjistil, že po kabelu chodí jak má. Jen wi-fi signál nebyl vidět, ze žádného počítače ani telefonu.
Usoudil jsem tedy, že se asi krabička rozbila a vyndal ze skříně druhý router a zapojil ho v racku. A ejhle, ani k němu se nešlo připojit. Takže router z racku ven, přes kabel vše funguje, wi-fi signál není vidět. Propadám depresi, přemýšlím, co dělat. Vyndal jsem routery ze zásuvky a Lenka hlásí: "Hele, já vidím DTS-Mirovická" (to je naše ESS). Zkontroloval jsem svého Notíka a ten viděl dokonce oba dva ze zásuvky vypojené routery. A to dokonce po třech! hledání (refreshes) za sebou.
Přestože jsem si ze začátku myslel, že nám možná něco ruší signál, teď jsem začínal věřit na IT duchy. Ať to zní jakkoliv bláznivě, zkusil jsem se k jedné z těch sítí připojit. Naštěstí to nešlo. Kdybych se byl býval připojil, asi bych se odstěhoval meditovat do Tibetu.
Po dvou hodinách laborování jsem si řekl, že to nemá cenu a že holt přes Vánoce pojedeme přes kabel. Zadrátoval jsem modem, router a naše dva notebooky a šel do pracovny zapnout Budulínka (stolní PC), ze kterého jsem potřeboval nějaké fotky. Najednou Lenka volá: "Já jsem zasíťovaná přes DTS-Mirovická".
"To není možné, zastrčil jsem ti do Notíka kabel", pravím na to s převahou odborníka, který ví, že kombinace Windows + Dell při zastrčení kabelu vypíná automaticky wi-fi kartu.
"To je možné, ale já síťuju přes wi-fi", trvalo na svém to bláhové stvoření. Šel jsem se tedy přesvědčit a ono jo! Zkusil jsem připojit přes wi-fi svého Notíka a také se připojil. Budulínek také. Opět se ukázalo, že musela být vykonána práce, na konci snažení bylo nastavení všech mašinek naprosto totožné s počátečním, jen to dvě hodiny nefungovalo.
Zbytek dne už naštěstí proběhl v klidu a pokoji.
Dne 29.12. jsem nejenom dočetl knížku Zlatý hlas z Prahy (jeden z Ježíškových dárků), ale nadešel den vybrat si dárek chemických pokusů. V 15:30 jsme vyrazili směr Dejvice, VŠCHT. Franta s Aničkou už tam byli a připravovali ingredience do pokusů. Franta and daughter Ltd. si pro mně, Honzu a diváky připravili toto představení:
- Na + fenolftalein
- suchý led + Jar
- H3BO3 + MeOH
- vodík + jarová voda
- H2SO4 + filtrák
- odpařování etheru
- KMnO4 do H2O
- exhibice u kahanu
- důkaz přítomnosti kovů žehem
- sopka
Franta začal tím, že nalil na sklíčko přes filtrační papír kyselinu sírovou. Na láhvi bylo napsáno 96%, tak jsem čekal rychlé žraní papíru, bublinky a stoupající kouř. Nic takového se nestalo. Dokonce si při nalévání nalil Franta trochu kyseliny na palec. Nechalo ho to klidným, dokončil nalévaní na papír, v klidu zavřel lahev a teprve pak si šel umýt ruku. Kyselina filtrák rozpustila asi do půl hodiny.
Pak Anička vzala čtyři malé nádobky s práškem (každý jiný) a zkoušela dokázat, že se jedná o ten který kov. Hliník mezi nimi z pochopitelných důvodů nebyl. Bohužel, škola neměla potřebný inertní platinový drátek, ale pouze železný, který na sebe vázal soli vzniklé hořením (= přilepil se na něj ten prášek) a barevné hoření se nekonalo. A to ani po té, co Vojta zkoušel udělat rozprašovač. Pokaždé to holt nevyjde.
Mezitím Franta připravil zelený oheň. To je ten bod 3. Do kovové mističky nasypal prášek, zalil methanolem a zapálil. Hořelo to zeleně a krásně plasticky. Tahle demonstrace se fakt povedla.
Zatímco jsme pozorovali zelený oheň, Franta připravil v kádince vodu s Jarem (ano, takové to na nadobí) a ukázal nám Hrnečku vař! v praxi. Přinesl zmrzlý CO2 a hodil ho do vody. Kysličník se začal vypařovat, neboli stával se plynem, a jak bublinky stoupaly vzhůru (a že jich bylo hodně), tak Jar pěnil a z kádinky vylézal takový bublinkový had. Zmrzlý CO2 má -78oC a my jsme si i vyzkoušeli, že když ho nezmáčkneme, že ten kousek můžeme mít na ruce, aniž by nás popálil.
Následující demonstrace byla hodně podobná, hodili jsme kus sodíku do vody. Podle historek měl kousek sodíku začít hořet a poletovat po akvárku, ale ve skutečnosti začal jen tak trochu bublat, doplaval ke stěne akvárka a tam se přilepil. Trochu se to zlepšilo, když Franta hodil do akvárka větši kus, ten už se snažil udělat show. Nakonec Franta přilil do akvárka fenolftalein a jak sodík postupně vyhořával, tak se voda barvila víc a víc do růžova.
Pak jsme se přesunuli k veliké vodíkové bombě. Hm, to zní zajímavě, ale ne, na VŠCHT nemají zbraně hromadného ničení, za to tam mají tlakové lahve vodíku a kyslíku. To umí být zábané plyny, když se smíchají dohromady. Pomocí vodíkové bomby, vody s Jarem a trychtýře jsme si udělali bublifuk. A když pak jarová bublina plná vodíku stoupala vzhůru, Franta k ní dal hořící zápalku a ono to udělalo takové hezké puf! a na chvíli byl ve vzdychu vidět oheň. Tomu říkám aplikovaná chemie.
Jako vrcholné číslo byla na pořadu dne exhibice u kahanu. A že to bylo něco. Franta ukázal, že není jen chemik teoretik, ale zručný laborant. Zažehl sklenářský kahan (takový velká potvora, hučí to jak autogen a dají se tomu nastavovat dva nezávislé plameny), uříznul si kus skleněné rourky a předvedl nám, jak se dá vyrobit (vyfouknout) baňka a kolínko. Šlo mu to krásně od ruky, fakt paráda se na to koukat. Ono je jasné, že v tom má praxi, protože Vojta nám vysvětlil, že se tím dá krásně machrovat před studentkama. Pak si zkusil hrát se sklem Honza a povedla se mu krásná, několikrát zahnutá potvůrka. Kdybyste si to chtěli někdy zkusit, tak dvě důležité poučky:
- Horké sklo vypadá úplně stejně jako studené, jen to horké lépé škvaří prsty.
- Hotový výrobek je potřeba zchladit v plameni, jinak sklo popraská.
Pak už bylo po páté hodině a my jsme se museli přemístit do budovy D, takže na difúzi manganistanu a vody už nedošlo, ale to jsme stejně všichni nechemici konstatovali, že si to jednak pamatujeme ze základky, a jednak je to spíš fyzika než chemie.
V budově D už na nás obsluha čekala a my jsme mohli začít ochutnávat vínko. Ochutnávali jsme asi dvě hodiny a pak jsme jeli domů. Cestou jsme si slíbili, že někdy uděláme demonstraci level 2. Bylo to super od začátku do konce, díky, Ježíšku. Fotografie z akce zde.
I Silvestr jsme se rozhodli oslavit v kruhu rodinném. Tentokrát jsme se sešli v Mirovické, kromě Vojty s Aničkou, kteří dali přednost kamarádům a chatě. My jsme se skvěle bavili, i když ne zas až tak moc, jak by se mohlo zdát z fotodokumentace. Rozpustili jsme to asi ve dvě ráno, abychom se znovu už za pár hodin k Novoročnímu obědu.
