Na svatební cestu jsme jeli 11 měsíců po svatbě, což jsme plánovali od samého začátku. Přímo po svatbě se to totiž nehodilo a hlavně svatební cestu jsme dostali od Dava jako svatební dar. Byl to pobyt a tancování v Dance resot Bödabaden a protože jsme chtěli tancovat C3A a C3B, termín byl jasně dán.

Po naší anglicko-dánské anabázi bylo jasné, že do Švédska pojedeme autem. Otázkou bylo pouze zda pojedeme celou dobu po silnici nebo použijeme trajekt. Finančně i časově nakonec vyšla nejlépe cesta trajektem z polského Swinouscje do Švédského Ystadu. Cesta byla opravdu dobrá. Skoro celou cestu se totiž jede přes Německo, až na posledních zhruba 70 km se přejede do Polska.

Hned za hranicemi na polské straně jsme se zbytečně zdrželi, protože všude byly nápisy, že dálníční známky na prodej, ale už tam nebylo napsáno, že jsou povinné jen pro náklaďáky. To jsem zjistil až po vystání dlouhé fronty. Pak už jsme jeli bez zastávky a na polské poměry velmi dobře, protože nejméně třetinu dálnice vybudovali novou z peněz EU.

Přístav v Polsku se s těmi ve Francii a Anglii vůbec nedá srovnat. Vybavenost prakticky nulová (ani záchody jsme nemohli najít) a místo jen na pár lodí. Naštěstí jsme ve frontě nečekali moc dlouho. Ve fotogalerii je vidět, že přístav je spojen s vlakovým nádražím. Lidé tak mohou cestovat do zámoří i jinak než autem.

Trajekt plul osm hodin a námi vybraná trasa a čas měla tu výhodu, že jsme pluli v noci. A protože jsme si vzali kajutu, vyspinkali jsme se hezky v postýlce do růžova a ráno jsme byli jak rybičky. Předtím jsme se samozřejmě prošli po lodi a tentokrát byla otevřená i horní, odkrytá paluba. Bohužel, Lenka se před cestou nějak nachladila, takže zaplula do postele mírně po jedenácté a ani si nechtěla sednout do baru na skleničku. Nezbylo mi, než jí uložit a vyrazit na noční dobrodružství sám. To se ovšem nekonalo, protože ceny nebyly adekvátní nabízené (ne)kvalitě. Dát 90 Kč za panáka mizerné whisky se mi fakt nechtělo. Udělal jsem proto fotky, jak odplouváme od mola a vyplouváme z přístavu, a šel jsem si číst.

Ráno nás vzbudili rozhlasem v šest hodin. Měli jsme tak akorát dost času na probrání, sbalení a odchod do auta. Švédský přístav Ystad byl podobně velký (malý) jako ten polský. Nikde žádná dálnice, chvíli po opuštění lodě jsme byli ve městě. Na tomto místě je pravý čas zmínit dopravní situaci ve Švédsku. Ve Švédsku je hodně nízká zločinost a jak říkají místní, něco policie dělat musí. A tak se spřáhla s vládou a staviteli silnic a společně jako jeden klan šikanují řidiče. Proto drtivá většina silnic ve Švédsku vypadá jako naše okresky, v každé obci je spoustu funkčních radarů a nejvíc kuriózní jsou jejich dálnice. Jsou tříproudé, ale pozor, na jako tři pruhy v každém směru, ale tři pruhy celkem. Každá strana má jeden a o ten prostřední se v pravidelných úsecích střídají. Maximum speed limit je 110 km/h, jenže to je spíš teorie. Praxe je bohužel spíš 90 km/h. A aby toho nebylo málo, pokutu dostanete už za překročení o jeden jediný kilometr v hodině. Místní proto jezdí pro jistotu ještě o 10 km/h míň, než je speed limit. A teď si představte, že před sebou máte 500 kilometrů, jedete po rovné, prázdné ehm... dálnici, a plazíte se za někým 80 km/h. Cestou jsem chtěl spáchal sebevraždu třikrát.

Do Bödabadenu jsme přijeli v 11:30, přesně, jak jsme si spočítali a předem oznámili. Dave byl venku a skoro jako kdyby na nás čekal. Ve skutečnosti byl dost busy. Plánoval si, jak se nás hned po příjezdu ujme a všechno nám v klidu ukáže, místo toho se na něj od rána sypala jedna pohroma za druhou a pořád musel něco řešit. I tak nám ale ukázal celý resort. Pak jsme se ubytovali, šli na oběd, a po obědě jsme hned běželi k moři. Na pohled bylo krásné, na dotek studené. Co také čekat od Baltu, že? A to ještě ostrov Öland má tu výhodu, že ho omývá spodní část Golfského proudu, a tím se stává švédským turistickým rájem. Koupat se v moři bez problémů můžete celých 14 dnů v roce! Faktem ale je, že ostrov je pěkně místo. Je to taková nudle orientovaná severo-jižně. S pevninou je spojený jedním mostem na jihu, tam je také nejvíc hotelů, kampů a turistů. Směrem na sever zalidnění ubývá. My jsme měli štěstí, že Bödabaden je až téměř u severní špičky a navíc jsme tam byli v červnu, ještě před hlavní turistickou špičkou, takže jsme si užívali velkou pohodu a klídek. Během dvou dnů jsme se krásně zklidnili, zapomněli na civilizaci a hezky si užívali.

První týden jsme pojali hodně dovolenkově, naše tancování ještě nebylo, to bylo až druhý týden. První týden byl na programu Plus a C4. Plusu jsme se zúčastnili asi třikrát. Bylo to dost ubíjející, sestava tanečníků nepatřila zrovna k těm nejlepším - naše ruce a záda trpěly. Většinou jsme přes den měli vlastní program (učení C3B, inline bruslení, návštěvy moře, nákupy ve westernovém obchodě Blue corner a podobně)  a večer jsme se přidali na společné sezení. To se všichni sejdou v saloonu a kromě jídla a pití je nějaký program. Jeden večer jsme měli modní přehlídku od Blue corner, dva večery měl show Peter Douglas, který hrál na kytaru, zpíval a vyprávěl vtipy a příhody. Dále se o jeden večer postaral Dave pěveckým konzertem a jeden večer se grilovalo.

Večer v saloonu končil kolem půlnoci a vždycky bylo moc pěkné, když jsme vyšli ven. Öland už je totiž dost vysoko na to, aby se tam projevovali bílé noci, tudíž i o půlnoci bylo relativně hodně vidět. Těžko to popsat. Nebylo to jako ve dne, ale ani to nebylo jako soumrak, kdy v našich podmínkách není skoro vidět. Vžité označení bílá noc je asi to nejlepší označení, jak ten jev popsat. Byla to romantika a dvakrát jsme se ještě o půlnoci šli projít k moři.

V Blue corner jsme byli několikrát. Poprvé to jen tak zkouknout cestou pro jídlo, podruhé a potřetí si opravdu něco vybrat a koupit. Pro Lenku jsme koupili krásnou sukni, slušivou spodničku a halenku. Vypadá v tom kouzelně, koukněte na fotky. Já jsem si vybral košili a jednu si nechal ušít k té Lenčině sukni, abychom měli párové oblečení.

Jeden den jsme se vydali k severní špičce ostrova. Byl to opravdu kousek, asi 15 minut jízdy autem. Po cestě jsme měli městečko s malým lokálním přístavem, kde jsme se na chvíli zastavili. Úplně na špičce ostrova je maják, jinak nic.

Náš první týden se také trefil do slavností rovnodenosti, ve Švédsku tomu řílkají Midsummer. Přímo v Bödabadenu se žádná slavnost nekonala, ale kousek od něj už ano. Všichni nám doporučovali, ať se jedeme podívat, že aspoň jednou za život to za to stojí, tak jsme tedy jeli. Bohužel, nic zas tak moc úžasného to nebylo. Slavnost se dá přirovnat k našemu prvnímu máji. Švédové nejdříve hrozně dlouho staví májku. Během té doby se občerstvují. Pak kolem ní tancujou lidové tance, zazpívají si a pak je konec. Odešli jsme ještě před koncem.

O něco zajímavějšíé byl výlet do skanzenu, kde měli dvě historická stavení. Koukněte se na fotky, je na nich vidět, jak bydleli staří Švédové.

V sobotu se střídaly turnusy a my jsme se museli přestěhovat, protože naši chatičku měli zamluvenou Hehleinovi a nám začínal busy week. Původně totiž mělo jít o C3A a C3B tancování, ale protože na C3A jsme byli pouze my a Fagerbergovi a všichni čtyři jsme se stejně béčko plánovali naučit, tak se Dave všech C3B tanečníků zeptal, zda by jim nevadila zrychlená výuka C3B pro nás čtyři. Dostal odpovědi jako, že pro nás velice rádi. To zahřeje u srdíčka, když se lidi vzdaji týdne tancování ve prospěch výuky. Aby nebyl nikdo ošizený, tak se zrušilo tancování C3A a místo něj se udělal blok tancování full C3B, kam jsme ovšem byli také zváni. Celkem jsme tedy měli devět hodin tancování denně. Vydrželi jsme to do úterý, pak jsme upravili program tak, že výuka bude jen dopoledne, odpoledne ubereme hodinu a středu odpoledne vynecháme úplně. Tak se to dalo zvládnout a nepadnout vyčerpáním. Na konci týdne jsme měli probrané a mírně vytancované všechny figury.

Že se svatební cesta nadmíru vydařila a nám se vůbec nechtělo odjíždět je asi zřejmé. Byl to krásný zážitek a do Babadenu se určitě budeme rádi vracet. Fotky k prohlédnutí zde. A malá poznámka na závěr - tradicí se moc nedržíme, leč teď jsme udělali vyjímku. Zcela vážně-nevážně jsme začali během svatební cesty pracovali na miminku.