Návštěva RC Wiveliscombe

V neděli ráno jsme byli očekáváni u Tonyho a Jenny Hoyle na kafe, ale byla to spíš druhá snídaně. Evidentně nechtěli, abychom strádali. Nicméně podstatné bylo, že se tam sešlo asi šest majitelů aut 4x4, se kterými jsme měli jen do národního parku Exmoor.

Výprava, i když celkově dost dobrá, měla pro mne ze začátku trochu rozpačitý nádech. Já blázen čekal skutečnou off roadovou výpravu, na kterou jsem byl zvyklý z výprav Off road klubu, ale až na jeden přejezd potoka jsme nejeli nikde, kam by nemohlo i osobní auto.

Ten den byla zima, větrno a místama i pršavo, takže ještě dobře, že jsme většinu času strávili v autech. On ten park Exmoor je zajímavý, ale je lepší vidět ho v rámci car seeingu než procházky. Oběd jsme měli v místě, které se jmenuje Tarr Farm a je to velmi populární místo. My jsme naštěstí měli rezervovaný salónek s hořícím krbem. Byla taková zima, že ten krb byl skoro podstatnější než jídlo.

Pokračovali jsme dál, až jsme se dostali do místa zvaného Selworthy. To je místo staré několik stovek let, tři chaloupky s doškovou střechou ztracené uprostřed lesů. Vypadá to tam jak v pohádce. V jedné chaloupce je kavárna, kde jsme měli měli naplánovanou svačinu jménem Cream tea. To si nás Angličani dobírali skoro od rána, když zjistili, že nevíme, co to je. Ať prý nejíme, že je to hutný, že budeme překvapení, že nás litujou, ... Spoustu řečí, ale že to vůbec není čaj, ale cake, to neprozradil nikdo. Cream tea je něco jako buchta bez náplně, ta se potře krémem (dost sytým) a marmeládou a celé se to sní. Výborná záležitost, všem vřele doporučuju.

Když jsme se vrátili do Wiveliscombe, byl večer, byli jsme utahaní a měli tak akorát hodinu na sprchu a odpočinek, protože pak začínal večerní bufet. Naštestí u Kelletových, tudíž jsme nemuseli nikam jezdit, stačilo sejít o patro níž.

V noci, když všichni odešli, zůstal jsem na chvíli u krbu a pozoroval dohořívající polínka a popíjel skleničku whisky. Krásná tečka za pěkným dnem.