Návštěva RC Wiveliscombe

V sobotu už naplno začal náš nabitý program. Dopoledne jsme jeli do Tautonu, okresního města Somersetu. To jsem ještě nezmínil, přestože Wiveliscombe je jen kousek od Tivertonu, tak už patří to Somersetu, kdežto Tiverton leží v Devonu.

Do Tautonu jsme měli jet celá parta autobusem, takovou příměstskou linkou. Na zastávku jsme jeli autem s Kelletovými, ale přijeli jsme zrovna když odjížděl autobus. Nevadilo to, i tak jsme tam byli první, parta s Čutkovými se zpozdila. Dalši autobus jel asi za 20 minut, navíc ještě později přijeli Bermanovi. V Tatutonu jsme se podívali do muzea, které ukazovalo historii města, částečně i techniky.

Z muzea jsme šli do města a udělali si zastávku v kavárně. Byla taková pěkná, dvoupatrová, uvnitř dřevěná. A kafe chutnalo dobře. Stejný nápad měla i druhá parta s Čutkovými, takže jsme se všichni srazili a poklábosili. Po kafi jsme se ale zase rozešli, protože oni mířili do muzea, kde my jsme byli jako první.

Ještě jsme se chvíli toulali a pak jeli zpátky. Byl čas oběda, očekáváni jsme byli v golfovém klubu Oake Manor. To vám byla budova, skutečný anglický klub. Krásný barák, interiér jak na zámku, jídlo vybrané a velmi chutné. Na oběd přišlo hodně členů i s manžekami, takže bylo hodně seznamování.

Po obědě jsme si mohli vybrat, zda hrát golf nebo jít na procházku po Wiveliscombe a pak na interview do rádia. Honza Čutka si vybral golf, jeho žena nákupy, a my procházku a rádio. Městečko samo o sobě je o ničem, ale protože anglická architektura je úplně jiná než naše, bylo to příjemné. Později odpoledne nás, tedy mě, čekalo inteview v místním rádiu. Měl jsem trochu trému kvůli výslovnosti, chtěl jsem, aby mi posluchači rozuměli. Naštěstí trému kvůli vlastnímu rozhovoru jsem neměl a redaktor říkal, že to bylo dobré. Prý to mělo šťávu a chce to jen trochu vystříhat mezery, aby to mělo i dynamiku. Jak jsem se soustředil na správnou gramatiku a výslovnost, mluvil jsem radši pomalu a občas se zamyslel. Slíbil mi poslat výslednou nahrávku, ale ani po urgenci neposlal nic.

Pak jsme šli za dva rohy do jedné rotariánské rodiny na svačinu. Svačina byla objemná, skoro už taková večeře. A to nás pravá večeře ještě čekala. Středem pozornosti byla Lenka, která vykládala, jakou plánujeme svatbu.

Vlastní večeře byla u Terryho a Fran Carterových. Prima pohodový večer bez nějakých výzmnamnějších zážitků. Ten nastal až úplně večer, vlastně už v noci, u Kelletových, když jsme si ještě před spaním trochu povídali. Nějak vyšlo najevo, že mám rád whisky, stejně jako Kelletovi. A když se ukázalo, že i Lenka ji ráda, Adrian ožil a hned nám ukazoval svou sbírku dali jsme si před spaním skleničku.