Náš páteční příjezd už byl popsán, ale tím pátek nekončil. Večer se sešel celý klub v restauraci The Bear, my samozřejmě s nimi. Bylo to míněno jako neformální seznamovací večer. Lenčin největší zážitek byl hned při příchodu do restaurace, když zjistila, že si má objednat (a zaplatit) pití, aniž by tušila, co si dá k jídlu. Pravda je, že tento zvyk jsme v Anglii potkali na více místech. Ještě divnější je, že v průběhu jídla nebo kdykoliv později vám pití ochotně přinesou až ke stolu. Asi je to nějaký druh vstupného.

Večer probíhal celkem v pohodě, bavili jsme se u stolu asi s osmi lidmi. Záměrně nás rozsadili tak, abychom seděli u lidí, které jsme neznali. Tak byl pojatý celý víkend. Každá akce byla většinou s jinými lidmi, abychom poznali co nejvíce členů klubu.

Posezení v restauraci bylo o to příjemnější, že se tam nekouřilo. To byl tehdy celkem úplně nový předpis, že se v restauracích nesmí kouřit. Když už měl někdo chuť na cigaretu, šel ven na ulici. A fungovalo to. A pak, že by takové nařízení kazilo restauracím tržby. To jsou jen nepravdivé argumenty cigaretových lobby.

---