Vic Ceder v ČR

Strana 4 z 4

V sobotu večer už jsme věděli, že Vic nejspíš hned tak neodletí. Rozhodli jsme se proto využít nabídky letiště na bezplatné exkurze po dobu uzavření letiště (osobně to na mě působilo tak, že to byl požadavek obchodů za celní kontrolou, protože by jinak zely prázdnotou). Navíc jsme mohli spojit příjemné s užitečným a navštívit kancelář Lufthansy.

LetisteVyrazili jsme asi v deset. Exkurze začínala během několika minut, takže jsme šli nejdříve na ní. U check-inů nám zkontrolovali doklady a napsali nás na fiktivní let do Paříže. Legrace byla, že jak už na něj přijali spoustu lidí před námi, počítač začal protestovat, že už se do letadla nikdo další nevejde. Dívky v check-inu si poradily elegantně - počet osob vyplnily se záporným znaménkem. :-) Docela bych se chtěl potkat s tím, kdo to programoval.

Za bezpečnostní kontrolou nám jako první věc řekli, že tour začně za 15 minut a mezi tím že můžeme navštívit místní obchody :-) Tak jsme jich pár navštívili, ale nic jsme si nekoupili. Tour byla podobné té, na které jsme byli už dříve s Lenkou. Lišila se v tom, že jsme začínali na Terminálu 2, ukázali nám více letištní techniky a teoreticky jsme se mohli podívat do dvou letadel. Lákal nás kokpit, jenže ten lákal i další stovky lidí, tak jsme usoudili, že stát tu obrovskou frontu nebudeme.

Místo toho jsme prošli příletovou halou a šli do kanceláře Lufthansy. Přišli jsme v pravý čas, jen pár minut po našem příchodu se za námi udělala fronta. Slečny za přepážkou byly dost nervózní a nerudné (asi jim chybí trénink letušek). Na jednu stranu je to pochopitelné, všichni jim dávali za vinu tu sopku. Když jsme přišli na řadu, Vic zapomněl, že je Američan a začal se chovat jako anglický gentleman. Slušně se zeptal, co má dělat, dostal nějakou nesmyslnou odpověď (něco jako sledujte Internet a pak si nějak poraďte). To jí Vic nespolknul, tak mu slečna udělala předběžnou rezervaci na pátek. Vic jí velice obšírně poděkoval, vyjádřil pochopení k její těžké práci a popřál jí klidný zbytek dne i bezletové doby. A šli jsme.

Na oběd jsme si zašli na pizzu někde v Dejvicích, protože pak jsme měli namířeno do Muzea MHD ve Strašnicích.MHD Původně měl Vic zájem o Technické muzeum, ale to je bohužel až do podzimu zavřené. Ale i tramvaje a autobusy byly fajn. Jeden z průvodců byl nějaký ochotný a vzal nás do zamčené sekce, kde jsme viděli i původní ruské metro a pár dalších mašinek. Vicovi se to moc líbilo a prohlásil, že tohle je jeho největší zážitek z Prahy.

V pondělí jsem dopoledne pracoval (znáte to, po dovolené je potřeba zjistit, co se za uplynulý týden stalo a co hoří) a odpoledne jsme vyrazili do Národního muzea. Večer byl pak zajímavý tím, že jsme měli C1 tancování, Vic calleroval. Úroveň byla dost dobrá, Vic držel obtížnost těsně za schopností čtverylky a v průběhu večera postupně zvyšoval.

V úterý jsem jel po delší době na jih a vzal všechny s sebou. Bohužel jsme se dostali z bytu až v osm, což bylo dost pozdě, kvůli dopravní situaci v Praze jsme se dostali do ČB až v jedenáct. Lenka měla sraz s kamarádkama, my s Vicem jsme si dali oběd a pak vyrazili na domluvenou prohlídku zámku Hluboká. Průvodkyně Jitka to vzala důkladně a Vic viděl nejen první patro, ale i prostory pro služebnictvo, sklepy, kamna na vytápění zámku a kuchyni. Moc se mu to líbilo, tohle v Americe nemají.

Pak už nezbylo než jít do práce. Vica jsem vzal s sebou, měl počítač a byl připravený něco dělat. Nakonec ale jen hrál hry. Já jsem absolvoval tři meetingu, dostal nějakou práci a mohli jsme jet zpátky do Prahy. Byl to docela náročný den, a to jsem vynechal Rotary.

Ve středu jsme odpoledne jeli do Kutné Hory, kde jsme si prohlédli mincovnu a kostnici. Muzeum hornictví už jsme bohužel nestihli.

Ve čtvrtek chtěl Vic zůstat doma, zabral se do práce, takže i já strávil den výrobou nadhodnoty. Zároveň jsme se večer dověděli, že Vicův let platí, takže jsme měli před sebou poslední večer. Ten jsme strávili částečně koukáním na MacGyvera, částečně callerováním do počítače a častečně debatou nad mým článkem o dýchání. Vic se ukázal jako grand a za to, jak pěkně jsme se o něj starali, mi dal plnou verzi svého programu. Mě teď tedy čekají měsíce zkoumání, co všechno vlastně umí :-) Zatím jsme zkoušeli jen checker pusher. Když člověk ví, jak programu sdělit myšlenku, tak toho opravdu umí víc než SD. Tak jsme si s Vicem hráli a tvořili sekvence.

V pátek jsme vstali ve tři ráno, sebrali věci, já odvezl Vica na letiště a tím skončilo tohle nečekané čtrnáctidenní dobrodružství.

Fotky z cest s Vicem zde.