Vic Ceder v ČR

Strana 2 z 4
V sobotu jsme tedy vyrazili jen já a Vic. Ubytovali jsme se, Vic šel spát (Robin nad ránem totiž dost bouřil) a já jsem si dole v jídelně rozložil registrační papíry. A začalo první z řady překvapení, které nám penzion přichystal. Oběd jsme měli domluvený mezi 12 až 14 hodinou, tak jsem se s paní vedoucí domluvil, že první várka obědů bude na 12:30 pro ty, co už tam budou, a druhá várka se udělá pro zbytek ve 13:30. Chvíli na to se z kuchyně ozval řev kuchařky, že se na všechno může vysrat, jak si to představujeme, že ona nebude vydávat oběd dvě hodiny, proč se nemůžeme nažrat všichni najednou... V tomto duchu jí to vydrželo deset minut.
Kupodivu všichni přijeli asi do třičtvrtě na jednu, takže jsme se najedli všichni dohromady. Nakonec přijel i Tomáš Machalíků (původně měl přijet v 11) takže jsme připravili školičku a ve dvě hodiny mohlo vše vypuknout.
CtverylkaŠkola sama o sobě byla úžasná, bylo to úplně o nečem jiném než školy předchozí. Z části to bylo díky zvoleným tématům, hodně zapříčinily Vicovy znalosti a osobnost. K dobrému duchu prospělo mezinárodní osazenstvo, školy se zúčastnili i Thomas Köder a Uwe Themann. Nakonec dorazila i Lenka s Robinkem, takže všechno bylo v pořádku. Akorát chudinka musela krmit co dvě hodiny.
Bohužel, škola měla i své stinné stránky. Jako každou školu, i letos se pár "dobrých kamarádů" rozhodlo, že bude ohromná legrace, když mě budou nutit do věcí, ktere mne nezajímaly. Je zase vůbec nezajímaly moje cíle a co si chci ze školy odnést, takže ve středu už jsem měl všeho a všech tak akorát po krk.
Dalším problémem byl penzión. Přestože mi před akcí naslibovali hory doly, v průběhu akce byl skoro všechno problém. Hlavně jídla nám davali málo. Když jsem to reklamoval, tak paní vedoucí naštvaně pravila "chtěli jste přece lehká jídla". Naštěstí se to pak trochu zlepšilo, ale závěrečný rout, na který jsme si připláceli, byl výsměch. Naprosto nepochopitelné bylo chování persnálu na baru. Přestože věděli, že každé dopoledne máme od půl jedenácté pauzu, kromě jednoho dne měli důsledně zavřeno. Bylo jim úplně jedno, že bychom si koupili pití a že oni přicházejí o peníze. Stejně nesmyslně se chovali večer. Zavřeli v osm večer, takže jsme after party měli ve školičce.
Nicméně všechno musí skončit, a tak skončila i tato prapodivná škola. Co nám dala: vyzkoušeli jsme si, že cestování s Robinkem půjde. Nevadí mu cizí lidi ani když je v taneční hale. Usne i v neznámém prostředí. Já jsem si odnesl několik cenných postřehů a vím, na čem teď budu pracovat. Jedná se hlavně o trackování všech čtyř klíčových lidí na parketu i v hlavě. Také mám nápad na vylepšení svého programu - kromě flash call bude flashovat i formace s tanečníky. Pomůže mi to naučit se rychlému stavění konkrétní formace tak, jak to umí Ross Howell (i Vic, jak se nezapomněl pochválit :-) ). A co nám škola vzala? Opět jsem se přesvědčil, že co se týče ubytování a jídla, nemá cenu šetřit na nepravém místě. Stačilo si jen trochu připlatit a mohli jsme mít školu na Parkhotelu s veškerým komfortem. Příště už tuhle chybu neudělám. Teda jestli vůbec bude nějaké příště, protože mám pocit, že chování oněch "dobrých kamarádů" mne opět vzdálilo českému squarového prostředí tak, že momentálně nemám vůbec chuť pro ně něco dělat.
Fotky z callerské školy zde.