Kvilda - leden 2013
- Vytvořeno středa, 23 leden 2013 7:07
- Aktualizováno středa, 26 únor 2014 16:25
- středa, 23 leden 2013 7:07
- Napsal uživatel David
Robinkovi táhne na třetí rok a Lenka usoudila, že je nejvyšší čas začít ho učit lyžovat. Pořídila mu malé lyžičky a už před Vánoci si kousek od Prahy, v Chotouni, vyzkoušel, jaké to je na nich stát. Lenka mu držela špičky, sjel si třikrát takový malý kopeček a měl dost. Ale averzi neprojevil, tak jsme si objednali týdenní pobyt na Kvildě.
Pobyt začínal v sobotu, ten samý víkend, kdy jsem calleroval C3A v Německu, takže Lenka s klukama a Věrkou vyrazili samy a já se k nim v neděli přidal. Před cestou ještě koupili sněhové řetězy, protože televize ten týden byla plná sněhové kalamity a Lenka dostala strach, jak pojede. Ty správné už jsem měl vybrané od loňska, a navíc je měli za dobrou cenu, takže pár hodin před odjezdem koupila takové hezké, luxusní Thule K-Summit K33. Na kolo se nandavají skoro sami (už jsem to zkoušel). Akorát je potřeba je před cestou seřídit a to hned nadvakrát. To hlavní, těžší seřízení, udělali naštestí už v obchodě. To malé jsem udělal já a kdyby se po cestě Lenka dostala to trablů, tak by to asi taky zvládla. Nicméně cesty byly suché a naprosto v pohodě, takže zatím máme hračku.
Na Kvildě bydlíme v rodinném penziónu Teddy, který je přizpůsobem na pobyt s dětmi. Jsou to takové tři hezké a rekonstruované chaty s několika apartmány uvnitř. Je tu teplo a útulno a sjezdovky jsou hned za chatou. Parkovat se dá přímo před chatkou. Je tu nečekané málo lidí, na to, že je sezona. Ale fakt je ten. že pro vášnivé lyžaře to tu není, kopeček je malý, spíš opravdu pro děti a školní výpravy. Obecně tu chcíp pes - život začíná v devět ráno (vleky, obchody a restaurace) a končí ve čtyři odpoledne. Jen některé restaurace mají otevřeno déle. Nicméně pokud by kluci na lyžování byli, tak sem následujcící tři roky můžeme vesele jezdit. Dokonce bychom prý jako opakující se hosté měli slevu.
Nejsme tu sami, na pobyt jsme nalákali ještě jednu squarovou rodinu s malou dvouletou Aničkou. Bydlí ve vedlejším domečku a protože měli při příjezdu problém s ubytováním (nefunkční topení, dvakrát se stěhovali), tak jim majitelka peniónu nabídla welness zdarma. Oni neváhali a řekli, že jsou tu s námi a tak jsme šli ve středu večer všichni do vířivky. Bylo to super, velká vana a pořádně tešplá voda. V pátek jsme si to zopakovali. Jinak se společně vidíme jen večer, protože oni jsou se spaním a jídlem vůči nám fázově posunutí asi o čtyři hodiny. Děti si spolu hrajou a děsně u toho piští. Jeden večer dělali soutěž, kdo zapiští vyšší tón, a tím ultrazvukem zřejmě narušili nosnou konstrukci jedné chatky,
Ve čtvrtek jsme si chtěli dát večeři v restauraci a trochu posedět. V podstatě se to povedlo, i když v námi preferované restauraci nám nebyli ochotni srazit stoly k sobě (přeci jen nás bylo celkem osm, malá výprava), tak jsme šli jinam. Jídelní sál jsme měli sami pro sebe, jídlo bylo dobré, i když takové obyčejné, zato víno se moc povedlo.
V sobotu ráno jsme odjeli odvolit, navštívit jihočeskou babičku a tetu. V Písku překvapení - nešla nastartovat Mazda. Při otočení klíčku kontrolky blikaly jak barevná hudba a ručičky budíků lítaly jak splašené, ale startér se ani nehnul. Nebyl důvod myslet si, že to bylo baterkou. To auto stálo týden v mrazu a ráno jsem bez problémů nastartoval při -17°C. Pak jsme ujeli 100 km a najednou tohle. Ale světe div se, bylo to baterkou. Pomohl nám ochotný majitel Autoservisu Hora. Zatímco já jsem zařizoval auto, všichni ostatní byli v nové cukrárně na náměstí, kde je i hrací koutek, takže tam mohli rozumně přežít. Pak už jen cesta do Prahy, vybalovaní, praní, uklízení, .... Ještěže byla druhý den neděle.