Druhý den po snídani Kathleen zavolala do nějakého servisu kvůli okýnku. Servis fungoval překvapivě dobře. Stačilo mu říct typ auta a rok výroby a oni už si sami našli, jaké okýnko potřebují. Dokonce jsem s autem ani nikam nemusel, přijeli sami až ke Kathleen domů.Šok ovšem byla cena. Do telefonu Kathleen řekli, že oprava bude stát 680 liber. Jí i mě spadla čelist, ale musel jsem to odkývat, protože jsem si nebyl jistý, že by nás bez okýnka pustili na trajekt. Celé dopoledne pak se mnou nic nebylo. Navíc to ještě Kathleen zhoršila tím, že mi řekla, že to bude 680 liber bez DPH, takže vlastně 800 celkem. To už jsem fakt rezignoval. Vše naštěstí dobře dopadlo, ukázalo se totiž, že liverpudlianu nerozumí ani místní obyvatelstvo. Cena nebyla 800, ale pouze 80 liber, respektive 79,84. Dal jsem technikovi 80 liber, on se dvakrát ujistil, že mu těch 16 pencí skutečně chci nechat jako dýško, a rázem ze mě všechny finanční starosti spadly a já si připadal jak opilý.
Nákup navigace také stojí za zmínku. Měl jsem TomTom 920, ten už se v té době doprodával, tak jsem si řekl, že si koupím 930. Ovšem v Anglii i ta byla zastaralá, takže jsem ted majitelem TomTom 940. Nejspíš jako jediný v ČR (minimálně v roce 2009).
Kromě nákupů jsme dopoledne ještě zvládli doprohlídnout námořní muzeum a čínskou čtvrť.
Policie na sejmutí otisků prstů se samozřejmě neukázala, a protože byly pouze tři hodiny dopoledne, vyrazili jsme na výlet do Chesteru. Samozřejmě Myšáčkem a ve fotogalerii je vidět, že řídila i Lenka. Šlo jí to skvěle. Dokonce jsem konstatoval, že v Anglii jezdí líp než na kontinentě. 
Chester je kousek od Liverpoolu, hodně staré městečko. Hodně staré, rozmach zažilo za Římanů, ale založeno bylo už před nimi. Je v něm celkem dost památek jak z římské doby (ne všechny zachovalé), tak i pozdější, ty už zachovalé jsou. Ale pozor, pozdější v chesterském kontextu znamená asi jako náš Vyšehrad, řekněme 11-12. století.
Při procházce městem jsme objevili obchod vínem a destiláty, kde jsem si koupil moc dobrou whisky. Kvůli řízení samozřejmě ochutnávaly jen dámy, já platil a doufal, že jsem si "vybral" dobře. 
Večer jsme se pak všichni vypravili do čínské čtvrti na rozlučkovou večeři.