Letošní Štědrý den jsme se rozhodli strávit u Hamplů, protože to byly poslední Vánoce před narozením prcka a já jsem chtěl poznat, jak takové Vánoce u Hamplů vypadají. Výsledkem byl naprosto dokonalý večer, i když to bychom nebyli my, abychom měli něco tradičního. I když... možná právě to ten večer udělalo dokonalý.

Den byl zajimavý už od samého ráno. Lenka měla naplánované bruslení s Vančurovými a spol. Ti ovšem změnili den předem plány a Lence to neřekli. Ta naštěstí měla vnuknutí a před tím, než vyrazila, jim zavolala, takže nejela nadarmo. Aspoň jsme měli klidné dopoledne.

Lenka udělala výbornou vánočku, kterou jsme vzali navečer k Hamplům. K nim jsme šli něco po třetí hodině, protože Lenka plánovala udělat nám a Blance krůtu a vůbec s Frantou připravit dobrůtky na večer. Bláňa strojila stromeček a já s Věrou začal procházet staré rodinné fotky. Moc dlouho nám to nevydrželo, protože Věrky náhlé zdravotní problémy způsobily naší cestu na pohotovost. Bylo to poprvé v životě, kdy jsem jel na Štědrý den na pohotovost. A ani to nebylo kvůli obligátní kosti v krku. Na Bulovce to naštěstí netrvalo dlouho a v pohodě jsme se stihli vrátit a ještě bylo dost času do večeře.

Večeře začala v téměř plánovaných šest hodin. Měli jsme na výběr mezi rybí a nudlovou polévkou, kaprem a krůtou, bramborovým salátem a pečenými bramborami. A po večeři samozřejmě cukroví, štrůdl a vánočka. I když toho už se do nás moc nevešlo. Ještě jsme chvíli zobali a popíjeli a pak přišel Ježíšek.

Fotky z první části večera zde.

Rozbalování dárků je dobře zdokumentované ve fotogalerii, těžko k tomu něco napsat. Dobře jsme se bavili, každý dárek hezky zkoukli a okomentovali. O hodně dárků si všichni Ježíškovi napsali, ale bylo i pár překvapení. Lenka dostala jako překvapení knížku od Viewegha a já knížku o Kájovi Gottovi. A také "poukaz na chemické pokusy". To byla dlouho domlouvaná, stále neuskutečněná akce. Mrkněte na fotky, poukaz je pojat krásně humorně. Překvapení to bylo veliké a super je, že předvádečka má i konkrétní datum a hodinu, takže vážně bude. :-)

Večer pak přijel ještě Honza a rozbaloval dárky on. Pak už všichni usínali (teda kromě mě), tak jsme to kolem jedenácté večer rozpustili, zábava ale nekončila. O vzrůšo nebyla nouze. Nepovedlo se nám úplně dohodnout, kdo co a jak. Nakonec jsme zůstali stát oba dva před barákem, klíče zůstaly v zámku bytu. Sousedka naštěstí nespala a po třech zazvoněních nás pustila do baráku.