Akce v květnu 2010 byla poslední ze seriálu C2 výuky, kterou dělal Thomas Köder pro C-Lions. Účastnil jsem se jí jako druhý caller, Lenka s Robinkem jeli jako doprovod. Akce se konala u Nielse Oelkruga, který si sám navrhnul a postavil ohromný dům. Je tak veliký, že se k němu do obýváku vejdou pohodlně dvě čtverylky a 16 fantómů.

Akce byla dvoudenní, vyrazili jsme v sobotu ráno v pět, hned po kojení. Pravda, Robinek koukal, protože normálně je to on, kdo si v noci říká o jídlo. Dobu, kdy ho Lenka budila na jídlo co dvě hodiny už dávno zapomněl. Trochu protestoval, ale v autě se rychle uklidnil. Díky brzké hodině byly cesty volné a na místo určení jsme se dostali za necelých pět hodin i se snídaní a kojením na cestě.

K dispozici jsme dostali pokojík hned vedle callerského místa, což bylo velice praktické. Samotné tancování bylo náročné nejen pro tanečníky, ale i pro callery. Přeci jen výuka je o něčem jiném než řádné tancování. Pro mě důležité bylo, že mi všichni rozuměli. Bylo to poprvé, co jsem vedl výuku v angličtině a dopadlo to moc dobře. Výsledkem mého působení bylo, že si mě skupina najala na několik dalších C2 procvičování. Účast nabídli i českým C2 tanečníkům, rádi by s nimi tancovali, tak uvidíme, jaký bude v našich luzích a hájích zájem.

 

Abych jen nechválil, vyskytly se i problémy. První problém byl Robin. Prakticky celou sobotu přes den nespal a vyžadoval si něčí pozornost. Večer jsem byl na sebe značně pyšný, protože jsem zvládnul dobře callerovat, v době, kdy calleroval Thomas (střídali jsme se po dvou tipech), jsem choval Robina a ještě jsem zvládnul do svého program připrogramovat funkci, která mi při výuce docela dost pomohla. Fakt je ten, že mi dost pomohla i Lenka, každé tři hodiny ho nakojila. Nebýt jí, tak lehce bych to nezvládnul.

Druhým problémem se ukázalo auto. V neděli jsme chtěli jet na oběd do nedaleké restaurace, kde jsme měli celá skupina rezervaci. Nabídli jsme odvoz Thomasovi, sedli do auta, já chtěl nastartovat a ono to nešlo. Startér točil motorem jak o život, ale ani to neblaflo. Po otevření kapoty se ukázalo, že nějaké tupé zvíře (asi kuna) rozkousalo kabel od svíček. Na oběd jsme tedy jeli Thomasovo autem. Ten během oběda zavolal ADAC. Od nich přijel mechanik jak kdyby čekal za rohem, takže když jsme se z oběda vrátili, byl Myšáček zase pojízdný. Technik za to ani nic nechtěl, tak jsem mu dal aspoň 20 euro za ochotu a přihlásil se jako mezinárodní člen motoklubu. Jeden nikdy neví, co se na cestách přihodí. Událost měla dohru v Praze, protože ta správka byla pouze dočasná, bylo potřeba udělat výměnu za originální kabely. Na ty jsem čekal celý týden!

Fotky z této akce jsou k vidění zde.