První dubnový týden jsem dělal výuku C2 pro německo-rakousko-českou skupinu. Akce byla domluvena už loni v Reimlingenu, přesto ale vznikala v porodních bolestech. Původně se mělo jednat o obývákovou akci v Mnichově pro kamarády Ursuly. Už v Reimlingenu se ale ukázalo, že chybí dva lidi do čtverylky. Proto jsme přizvaly nadšenou Andy a přemluvili Aničku. Pak ale v průběhu roku začala Ursula agitovat a někdy v lednu už bylo přihlášených 16 lidí. Bohužel, Ursula každému říkala něco jiného. Někomu, že půjde o výuku, jiným zase, že to bude reteach. Vznikly z toho zmatky, které Němci nějak nevydýchali a začali se hromadně odhlašovat.

Za extra zmínku stojí restaurace. Byla to restaurace Na verandě, ta samá, kde se o týden dříve konal náš narozeninový rodinný raut, a protože je to, zdá se, jediná restaurace se salónkem v okolí a rodina uvažuje o jejím častějším využívání, neuškodí podělit se o zkušenosti.Už při tom rautu jsme si totiž všimli, že sice jako dobrý, vše, co bylo s majitelem domluveno, jsme dostali, ale chtělo by od personálu trochu větši nasazení a profesionalitu.

Obecně byla naše akce oboustranně výhodná spolupráce. My jsme té restauraci přinesli odhadem 40 000 Kč a i personál si přišel na své, zhruba na 2 500 Kč. Proto byla hodně udivující neochota obou servírek, především té menší, která byla vyloženě drzá. Nakonec jsme sice dostali vše požadované, ale těch řečí u toho. V první polovině týdne byla aspoň výhoda, že jsem to vnímal jen já, ale ke konci už si na neochotu stěžovali i Němci.
Mezi nejvíce alarmující excesy patří:

1. Nikdy se nás během dne nepřišli zeptat, zda něco nepotřebujeme. To by bylo v pořádku, chodili jsme si sami objednávat na bar. Pak se ale na nás ta malá rozkřikla, jestli fakt musíme chodit jeden po druhém. Už to je do nebe volající, ale budiž, začal jsem dělat její práci, psát si od lidí objednávky a chodil na bar s papírkem. Při jedné takové cestě, když mě uviděla, tak pravila pěkně nahlas ke svým kolegům: "Hele, von už zase jde".
2. Že nám odmítli dát kafe v 10:30 s odůvodněním, že otevírají až v jedenáct a chtějí se připravit, to jsme pochopili. Ale vyhodit paní za dvě minuty 11, to bylo hodně zbytečné. Navíc Němku, která se spropitným nešetřila.
3. Domluvenou vodu na ráno jsme měli pouze v úterý a ve středu, pak už nikdy. V sobotu jsem si o ni musel dvakrát říct, dostali jsme ji až kolem poledne. Navíc byla špatně namarkovaná.

Napsal jsem to panu majitel a ten mi odepsal, že se omlouvá a že si to s personálem vyřídí. Tak třeba se budou příště chovat lépe.