Duben byl relativně akční měsíc. Hned první víkend se nesl ve znamení druhé C1 výuky, a několik dnů poté přijel Dave a Alex, a to vlakem z Berlína. Byl jsem pro ně na hlavním nádraží a když jsme se potkali, bylo to velké překvapení. Dave žil celý rok zdravě a cvičil a letos měl o 20 kg méně. Zářil vitalitou a dobrou náladou.

Tentokrát přijeli pouze na 2,5 týdne. Opět bydleli u Hamplů a večery trávili u nás. První víkend jsme jeli to Třeboně na Convention. Moje C1 class si hezky procvičovala své 2/3 céčka a Dave s Alex si užívali slunička a společného tance. Pravda, trochu nás zarazilo ubytování. Sice jsme dostali dva dvoulůžkové pokoje, jak bylo objednáno, ale chybička se vloudila, pokoje byly spojene, jeden z nich byl průchozí. Počáteční šok se podařilo překonat a zvladli jsme to i v sobotu, když přijela Lenka s Robinem. Convention se docela povedla, akorát Grand Marche byl hrozně dlouhý a rozvláčný. Tím se, bohužel, vyznačují všechny třeboňské akce. V neděli měli céčkaři zážitek, Dave zacalleroval jeden tip C2 a jeden C1 limited pro class.

Jejich odjezd byl nadvakrát. Poprvé odjeli Myšáčkem do Chamu, po týdnu se vrátili do Prahy a vlakem pokračovali do Hamburgu. To už jsme se s nimi ale nepotkali, protože jsme odjeli na C3B akci do Bermutshaimu, která už přesáhla až do května.

Hned následující víkend jsme se rozdělili. Já jsem jen callerovat A1/A2 do Vídně (později se ukázalo, že to byl první víkend z dlouhé série), Lenka s Robinem odjeli na dětskou plavací a znakovací dovolenou, o které si přečtete v samostatném článku, pokud ho Lenka napíše.

Další dva víkendy byly také callerovací, nejprve C2 v Nersingenu a následně Rainbow v Praze. To se poprvé v historii vyznačovalo tím, že počet zahraničních účastníků převýšil počet  českých.

Zvláštní zmínku je potřeba věnovat přestavbě koupelny, která začala hned v pondělí po Rainbow. Několik dnů před Rainbow jsme věnovali balení a stěhování věcí do pracovny. V neděli jsme udělali poslední konzervaci bytu a přestěhovali se na tři týdny k Hamplům. V přestavbě šlo o novou podlahu v předsíni, vybudování výklenku pro pračku a sušičku, nové obklady a konečně i skřínky v koupelně. Kdo má práva, může se novou koupelnou pokochat v galerii.

Asi už nikoho nepřekvapí, že i poslední víkend v květnu jsem calleroval, opět ve Vídni.

Stejně tak červen začal dvěma spojenými akcemi. Do Německa jsme odjížděli už ve středu, kde jsem ještě ten den a v pátek calleroval C1 pro C-Lions. Povedená akce, na kterou přijela členak boardu Triangle Squares ze Solingenu a řekla mi, že jsem si svým výkonem vycalleroval pozvání do Olpe. Asi to hned tak nebude, mají zabukované callery dlouho dopředu, ale jednou to přijde, a to potěší.

Ve čtvrtek, když jsem měl volno, jsme se jeli podívat do takového rodinného amusement parku. Jmenuje se Sensapolis a je u Böblingenu. Skvělé je, že se tam pobaví jak prťata, tak puberťáci i dospělí. Užili jsme si to všichni tři, i když Robinka bylo dost těžké odtáhnout od jedné atrakce k další. Být to na něm, tak se zaseknul na celý den u vody. Každopádně tohle místo si musíme zapamatovat a ještě se tam aspoň jednou vydat.

Víkend jako takový byl o C2 v Nersigenu. A víte, co jsem dělal následující víkend? Nic! Po dlouhé době jsem měl volno.

A ten další víkend měla být/byla oslava narozenin dvojčat. Oslava byla zrušená, protože Franta byl bohužel v nemocnici. Aby se snědlo naložené maso, grilovali jsme jen s Aničkou.

Červen jsme zakončili poslední C1 výukou v Praze.